Vampire Knight Love 20

22. dubna 2014 v 11:55
Vstoupily jsme do budovi. Ples právě začal. Všimla jsem si že do budovi vcházejí samí cizí lidé. Byli krásní a nějak nápadně podobní upírům. Chtěla jsem jít za nimi a zeptat se jich ale to jsem v tuto chvíly boužel nesměla.
Uvnitř bylo hodně lidí. Ženy měli dlouhé šaty až na zem a muži smoking a nebo sako. Ti krásní lidé byli v obrovském houfu v pravém rohu. Byli obdivováni snad všemi lidmi kteří tu byli. Byli obdivováni i mnou. I kdyby to byli upíři, nepoznaly by mě kvůli závoji který jsem měla přes obličej.
Trochu mě to mrzelo, nesměla jsem se na ně dívat ale chtěla jsem si je všechny prohlédnout a zjistit jestli mezi nimi není někdo koho znám.
Začla hrát hudba. Byl to tradiční valčík ale mě to moc neudivovalo. Neuměla jsem nikdy tančit a nějak jsem neměla potřebu s tím začínat. všimla jsem si zvláštního muže co pokukoval po Cielo v domění že je to dívka. A potom začal Cielův plán.
Sebastian se postavil vedle mě v pozoru jako jeho nejvyžší služebník a já nejvyšší služebná, zatímco Ciel tančil s tím mužem.
,,Sluší jim to spolu" řekla jsem pobavená tím pohledem.
,,Ironie ti nesluší" odpověděl mi Sebastian.
A pak jsem si uvědomila že se mi Ciel i s tím mužem stratil z očí.
Povzdechla jsem si. Musím je najít. V sále nikde nejsou což znamená že ho ten muž musel odtáhnout někde...ale kde?
,,Zábavná párty, že Akatkusi?" uslyšile jsem známí hlas. Srdce mi poskočilo.
Zahlédla jsem v pravém rohu upíry Aidoa, a Kaiena! A kolem dál jiště hromadu dalších upírů které jsem ale neznala. Udělla jsem krok k nim ale zarazila jsem se. Ciel mě možná potřebuje. Sebastian je zaneprázdněn odhánění pozornosti a Ciel ho možná teď potřebuje. Aido se ne mě zadíval. Pochopila jsem to z jeho výrazu, už ví že jsem upír ale zatím neví kdo jsem.
Nenápadně jsem mu rukama naznačila že jsem to já a že se omlouvám a že prosím o pomoc ale on na mě jen hloupě civěl. Povzdechla jsem si. Mohlo mě napadnout že můj učitel je pitomec.
Každopádně jsem se vydala do chodby hledat Ciela. Rozhodnutá že s upíry se spojím hned po tom.

 

Vampire Knight Love 19

20. března 2014 v 9:14
Bella přijela spolu s Alice a Edwardem Cullenem. Pověděli mi co se stalo když jsme se rozdělily. Bella a Alice spadly přímo před Culleny. Prý je řídil osud. Ale Damona a Stefana nepodkaly. Každopádně to ale znamenalo že se upíři začly vracet do města. Cullenovi zatím neslyšely o tom že by do města přijeli i upíři od nás z našeho města ale já cítila že je už brzy uvidím.
Mezím jsem si alespoň krátila čas psaním a kreslením. Většinou to byli události co se mi často děly. Ale nejvíce věcí jsem měla o Sebastianovi a Cielovi. Jenomže když už jsem něco napsala bylo to dobré akorát tak na to abych to spálila. Ale mě to nevadilo. Mohla jsem celou hodinu psát jen bla bla bla bla bla bla bla a bylo by mi to jedno. Kreslila jsem květiny a měsíc. A všechno možné co se mi zalíbilo.
A tak můžu říct že v psaní a kreslení jsem ležela další měsíc než se konečně začalo dít cosi nepochopitelného.

Vraždy. Zemřelo až moc lidí, a proto Ciela neustále někam volali. Ciel si Sebastian měli pocit že to co vraždí ty lidi je upír. A ne jenom jeden upír ale asi tak 30 členů nějakého gangu. Grell měl proto hodně práce a skoro všude kam se člověk podíval mohl vidět nějakou smrtku.
Smrtky byli opravdu skoro všude. Lezly po střechách a po stromech a po všem co mělo aspon 10 metrů. Lidská policie byla všude.
Místy se tu oběvovali i démoni podobní jako Sebastian. Cullenovi byli schovaní v jenom domě a Bellu už ani nepoštěli samotnou ven.
Ikuto se zase pokoušel pomáhat smrtkám. A i přes všechnu ostražitost mrtvích stále přibývalo.
Pak ale lidští policisté našly podezřelého. Byl to Druit. Můž velice bohatý a vkusný. Jeho velký dům se nacházel uprostřed města a nyní pořádal večírek pro nové obyvatele a přátele z daleka, kteří se ve městě ještě neoběvily. Zajímalo mě kdo jsou to obyvatelé. Měla jsem to i tak velice rychle zjistit. Ciel se totiž rozhodnul že na jeho večírek půjde ale byl v tom háček. Nikdo ho neměl poznat a to znamenalo že jediné co se dalo dělat je navléct Ciela do ženských šatů.
Musím říct že v nich vypadal roztomile. Já jsem na večírek také musela jít v přestrojení a proto jsem se oblékla do tmavě modrých dlouhých šatů se závojem přes obličej. Sebastian se převléct nepotřeboval ale smůtné bylo že se k nám musel přidet i Grell. Vlastě, ani jeden z nás ho tam nechtěl ale on si nedal říct. Prý aby udělal na Sebastiana dojem ale podle mě to má marný.
Nakonec si Grell oblékl odvážné rudé šaty. Ženské šasty.
Nikdo z nás nemohl reagovat jinak než se mu vysmát. Ale musím užnat že v tech šatech nikdy nevypadla líp.

Vampire Knight Love 18

25. února 2014 v 11:42
Nikde nikdo. V tomto městě není zase žádný upír. Zrovna jsem byla ve městě se Sebastianem a Cielem protože Ciela volali zase k nějaké vraždě.
Jako každý den jsem hledala snad úplně všude ale na žádného upíra jsem nenarazila. To je k zbáznění.
Šla jsem zrovna temnou uličkou která ale vůbec nenaháněla hrůzu když jsem uslyšela velice dobře známí hlas.
,,Zastavse ty parchante!" křičel Grell. Podívala jsem se nahoru a zahlédla ho jak skáče po střeše domu a pronásleduje Ikuta.
Ikuto byl chlapec v mém věku který se uměl proměnit v kocoura. Teda spíše mu jenom narostly kočičí uši a ocas a získal schopnosti jako ve filmu Catwoman. Poznala jsem ho díky Sebastianovi. Sebastian totiž miluje kočky. Jednou na Ikuta narazil a byl velice smutný když zjistil že se Ikuto on něko hladit nenechá. Čas od času k nám Ikuto příjde aby nám ukradnul dezerty. Dorty a koláče, a vše co je sladké. To potom Sebastian zapomene na svoji lásku ke kočkám a vyhání Ikuta pometlem. Ciel je mezitím rudý vzteky, jelikož on také velice miluje slkadké a nesnáší když mu někdo bere jeho milované buchtičky. Je legrace to pozorovat.
Ikuta je můj kamarád ale někdy mám chut ho zabít. On je totiž takovej hroznej pitomec co dokáže jen otravovat a pokoušet. Ale je s ním legrace.
A Grell, ten je to samo jako Ikuto. Až na to že Grella nesnáší Sebastian a Grel nesnáší Ikuta.
,,Ikuto....do toho!Do toho!" křikla jsem k nim abych Ikuta povzbudila k tomu aby Grella praštil. Největší sranda na světě je totiž pohled na Grella když je naštvaný.
,,Hej, si moje kámoška nebo jeho, ty zrádkyně!" křikl na mě Grell.
,,Jsem kámoška vás obou!" zavolala jsem na něj.
,,Kámoškoooo......zase hledáš upíry co?" zavolal Ikuto a přistá na zemi vedle mě.
Grell udělal to samé a neustále na něj vrhal zlé pohledy.
,,Yuuki, kde je dneska Sebík?" ptal se mě Grell.
,,Musíš si ho najít, já ho nekontruluji." odpověděla jsem.
,,Ty jsi mi ale nevděčnice."zvolal.
,,Kolikrát ti to budu muset ještě říkat?Upíry tady nenajdeš. Tohle město je odpuzuje." řekl Ikuto a zasmál se.
,,Proč by je jako mělo odpuzovat?"
,,Yuuki, se podívej na tohohle pitomce a pochopíš to. Vždyť on odpuzuje i vlastní rasu." řekl Ikuta a ukázal na Grella.
,,Ty malej sptratku, já tě uškrtím!!!!!" Grell se po něm ohnal za účelem ho uškrtit ale Ikuto se mu snadně vyhnul a zamrkal.
,,Yuuki!" křikl někdo. Prudce jsem se otočila a spatřila Bellu.
,,Bello!" vykřikla jsem a rozběhla se k ní ignurujíc Grella a Ikata.
 


Vampire Knight Love 17

11. února 2014 v 12:50
Už uplynul měsíc. Od té doby co mě Sebastian a Ciel vzaly do Londýna. Od té doby tohle město ještě nenavštívil jedniný upír.Je to vážně o nervy. Myslela jsem že to bude trvat tak tři dny nebo nanejvýš týden než mě někdo najde ale měsíc.....! Postupem času jsem si začala myslet že už mě přestali hledat a každý den jsem uvažovala nad tím že se vrátím sama jenomže to byla trochu pošetilá....myšlenka. Jak říkal Sebastian, byla bych sama a pravděpodobnost že bych se sama ve zdraví vrátila je mizivá.
Pomalu jsem si ale začínala zvykat. Ráno jsem pomáhala služebnictvu připravit snídani pro Ciela a potom jsem pomáhala v úklidu. Ve 13.00 začínala hodina hry na klavír. Ze začátku to nebylo zrovna lehké. Ciel se vztekal ale pak si pomalu začal uvědomovat že hra na klavír není nic hrozného za co by se na mě měl zlobit. Dnes už umí zahrát šest písní a skladeb. Musím říct že jsem na něho pyšná. Tolik skladeb jenom za jeden měsíc....To bych nedokázala ani za půl roku.
Také jsem jezdila do města. Každý den s Ciel a Sebastianem. Ti vždy chodly na nákup, nebo k někomu na návštěvu a nebo kvůli nějakému případu. To bylo to co mě udivovalo. Ciel byl mladší než já. Byl ještě dítě a už ho volali ke každé vraždě co se v Londýně stala. Doma by mi nedovolily dělat takové věci a on? Záviděla jsem mu, ale taky jsem ho litovala. Ciel se vzdal veškeré lásky. Teď mu už zbyla jenom nenávist.
Moje sny ale po dobu toho měsíce byly velice děsivé. Pořád se mi zdálo o tmě, a o někom kdo v té tmě trpí a pláče. Chtěla jsem vědět kdo to je ale byla tam všude taková tma. Ale pokáždé ten člověk byl jiný. Nebyl to ten samý trpící člověk.
Život tu nebyl zase tak hrozný ale stýskalo se mi po domově.

Vampire Knight Love 16

6. února 2014 v 9:24
Cítila jsem hroznou zimu, smutek a žal. Taky touhu a žízeň. Viděla jsem jak krev teče proudem. Ucítila jsem pohlazení na tváři. Cítila jsem slzy toho dotyčného kterého jsem neviděla. Bolelo mě u srdce, a mé hrdlo se stahovalo žízní a touhou vzlikat. Pláč jsem se ale rozhodla zahnat za každou cenu. Musela jsem být statečná. Pokud jsem tedy mrtvá, bylo by hloupé proto plakat protože by se s tím už nedalo nic dělat. Ale mučily mě slzy dotyčného člověka. Možná totiž plakal pro mě, a já ho nemohla utěšit. Říct mu ze už to bude v pořádku, že už necítím žádnou bolest. Tato bezmoc mě trýznila až do morku kostí.
Ucítila jsem světlo na svých víčkách. Přišlo teplo a onen člověk zmizel. Uslyšela jsem hlasy. Nevnímala jsem ale slova. Ale hlas mě dráždil. Napadlo mě že možná nejsem mrtvá. Pokusila jsem se nepatrně pohnout. Otočila jsem hlavu na stranu. Potom jsem pohla rukou. Otevřela jsem oči a zhluboka jsem se nadechla.
Byla jsem ve velké prosvětlené místnosti a ležela jsem na obrovské světle modré posteli. U mojí postele stál Sebastian vedle něj Ciel.
Zprudka jsem se posadila pod vahou svých vzpomínek.
,,Jsou všichni v pořádku?"vykřikla jsem.
,,Hmmmm"odpověděl mi Ciel.
,,Jsi vážně obdivuhodná princezno. Většina lidí na tvém místě by jako první otázku kladla kde to jsem nebo copak se stalo..." řekl trochu pobaveně Sebastian.
,,Kde to jsem? Co pak se stalo? Jsou všichni v pořádku?!"zanaříkala jsem netrpělivě.
,,Nevíme to."řekl Ciel.
,,Jak to, nevíme?"
,,Já to prostě nevím"
,,Tak, co se stalo potom?"
,,Narazil na nás jeden kámen. Zachránil jsem tebe i mlého pána ale ten kámen nás tam uvěznil asi na den. Když jsme se potom dostali ven tak nebyl nikde nikdo." řekl mi Sebastian.
,,Ach!" zalapala jsem po dechu. Takže moji přátelé jsou možná mrtví. A já o tom ani nevím. Kam se jen poděly? A kde je Kaname? Proč tu ještě není?!
,,Kde to zrovna jsme?"
,,V mém sídle." odpověděl Ciel.
,,Aha.....musím se hned vrátit!"
,,To nepůjde...princezno...Jsme v Londýně." řekl Sebastian a já sebou málem švihla na zem.
,,V Londýně? Jak...a proč...?"
,,Jsme vašimy dlužníky. Vděčíme vám za záchranu života proto jsme vás vzali sebou na cestě domů aby jsme vám ošetřily zranění"
,,Ale já nechci mít ošetřený zranění....já chci být doma!"
,,Podle mě, jestli někdo přežil tak tě bude hledat. Jelikož když nenajdou tvé tělo budou vědět že žiješ."řekl Ciel.
,,Ne, mohly by si myslet že mě sežralo nějaké hnusné a krvelačné zvíře. Nebo by si mohly myslet že mě oheň spálil na prah nebo že mě nějaký nepřítel odtáhnul pryč aby mě dorazil!" křičela jsem na ně.
,,Moc to přeháníš!"křikl Ciel.
,,Narozdíl od tebe, ty jsi uplně klidný." řekla jsem už klidněji a do svého tonu hlasu jsem dala dost sakrazmu aby se zamračil.
Chvíly bylo hrobohé ticho. Mé myělenky na domov byli neustupné.
,,Pochybuji princezno, že se dostanete takhle domů. Jediné co byste dokázala by bylo doopravdy přijít o život. Pokud by se tak stalo, musel bych se zodpovídat vašemu bratrovi pokud tedy přežil. A mě se nechce řešit problémy z pravou stranou nadpřirozena. Navíc, nemám čas to řešit." řekl Sebastian.
,,Tak co mi navrhuješ?"
,,Prostě zůstaňte tady dokud se upíři samy neoběví. Pok já vím, upíři jsou všeude. Až na ně narazíte můžete je poprosit o pomoc a pak se můžete velice rychle dostat zpátky domů."
Nechtěla jsem to přiznat ale Sebastian měl pravdu. Co bych zmohla kdybych se vydala sama nazpátek domů? Asi by bylo vážně nejlepší tu zůstat ale nemůžu tu zůstat pokud si nejsem jistá že jsou mí přátelé v bezbečí a že žijí.
,,Tohle bude tvůj pokoj. Ak chceš nějakou práci stačí o to požádat Sebastiana a ten ti hned nějakou najde. Ven můžeš chodit kdykoliv se ti zachce. Ale kdybys náhodou dostala nápad odejít natrvalo nejprve nám to řekni a pak až to udělej."řekl Cile aniž by čekal jak se rozhodnu.
,,Práci?" ptala jsem se.
,,Tedy, jen pokud by jste chtěla." řekl Sebastian.
Chvíly jsem uvažovala. Je pravda že jen tak sedět a nic nedělat by mě nebavlo, a učit jsem se taky nepotřebovala. Musela tu být práce která by mě bavila.
,,Ciely, máš nějaké studium?" zeptala jsem se.
,,Ovšem."
,,Tak já budu tedy tvá učitelka hry na klavír." řekla jsem a pokusila jsem se o ůsměv.
,,Hry na klavír!" vyjekl Ciel překvapeně. Vlastně na mě překvapeně hleděli oba. Rozesmálo mě to. Hra na klavír byla můj koníček. Uměla jsem hrát docela dobře ikdyž jsem nebyla zas takovej profík.
,,Já se nepotřebuji učit na kavír." namítal Ciel.
,,Malý pane, pokud mohu být tak opovážlivý ale myslím že je to výborný nápad." řekl Sebastian.
,,Sebastiane, na čí starně sakra jsi. Na moji nebo na její?!" řekl naštvaně Ciel.
,,To je jisté že na vaší ale hra na klavír by vám jen pomohla při vašem postavení ve společnosti. Dobře princezno. Budete tedy učitelka hry na klavír." odpověděl Sebastian.
,,Skvěle, Děkuji vám." řekla jsem zdvořile a uklonila jsem se.
,,Sebastiane, já jsem se ještě ani nerozmyslel jestli ji chci najmout jako učitelku...!!!" prskal vzteky Ciel.
,,Tak kdy mi začíná práce?" ptala jsem se.
,,Každý den ve 13.00. Práce vám zkončí 14.00." odpověděl mi Sebastian.
,,Výborně! a mezitím budu pátrat po upírech a kdyby něco mohla bych i nějak pomoct v domácnosti nebo s čímkoliv jiným!" řekla jsem a svůj smutek nachvíly dala do pozadí své mysli kde ho nebudu moc vnímat.

Vampire knight love 15

11. ledna 2014 v 21:28
,,Říkal jste že máte moc, mé městečko zachránit. Ale ani vy se tam nedostanete." řekla jsem Sebastiánovi celá zoufalá. Stáli jsme u hranic města. Město mělo zmizet z povrchu zemského každou chvíly a my jsme se nemohly dostat dovnitř aby jsme ostatní varovali. Ani Sebastian se tam nemoh dostat.
,,Prosím, uklidněte se princezno. Znám někoho kdo se tam dostane." řekl zdvořile a klidně.
,,Toho se ti nikdy nepodaří přesvědčit" řekl mu Ciel.
,,Jednoduše ho zmátu lstí, malý pane." odpověděl mu Sebastian a začal používat své síly. Rozzářily se mu oči do růžova a všude byla cítit ta nepříjemně silná energie. Byla jiná než jakou jsem vídala u Kanameho. U něj byla jeho síla pocitem bezpečí zatímco u Sebastiana jsem si nebyla jistá. A potom se stala ještě podivnější věc.
Z nebe spadla jakási červená věc. Byl to muž s červenými dlouhými vlasy až na zem. S červeným oblečením. Červenými brýlemi a s Červenou motorovou pilou. Okamžitě jsem poznala co je zač. Byla to smrtka.
,,Sééébíííkůůů! Ty jsi mě zavolal?" zvolal muž, dívčím hlasem. Ten hlas vlastně nebyl dívčí, nebo byl....Pokud to nebyl dívčí hlas tak to byl hlas chlapce který je na chlapce.
,,Grell..."oslovil ho Sebastian.
,,Sebastiane, jdi k věci a ty šašku mlč a poslouchej co ti Sebastian řekne." přikázal Ciel.
,,Zas ten spratek."zavrčel Grell.
,,Grelly, potřebujeme aby jsi pomocí své kosy smrti otevřel bránu do tohohle města a pomohl nám zachránit osoby v tom městě." řekl Sebastian s přimhouřenýma očima.
Grell otočil hlavu a pořádně si prohlédl začátek města.
,,Lidé jsou na slavnosti. Vlkodlaci už dávno utekli. Ve městě není ani jeden démon ale hromada upírů. A pokud já vím ty i já patříme do levé třídy nadpřirozena. Upíři jsou v pravé a do těch mi tudíž nic není."
,,Prosíím..." začla jsem ale byla jsem přerušena.
,,Uděláš to Grelle"
,,Nebo co?" zeptal se Grell a hrozivě si stoupnul přímo pře Ciela. Sebastian hned ale uchopil za krk a odhodil stranou. Grell se rozplácl na zemi.
,,Grell, uděláš to a já potom přikážu Sebastianovi aby tě políbil." řekl Ciel a já jsem vykulila oči stejěn jako Sebastian. Myšlenka že by Sebastian měl líbat tohohle pitomce byla směšná. Proto jsem si nebyla jistá jestli se při pohledu na to nezblázním smíchy.
Zato Grell to bral jinak. Bleskurychle vyskočil a začal tak mocně a radostně křičet jako málé dítě. Sebastian se pomalu přiblížil k Cielovi. Potom se k němu sklonil a pošeptal mu ,,Malý pane, to jste myslel jako vážně?"
,,Uděláš to, ale tak jak budeš chtít." oznámil mu Ciel šeptem. Sebastian vypadla trochu klidněji ale ne o moc.
,,Tak dobře! Pomůžu vám. Sebastiane....to bude náš první polibek...!" křičel radostně Grell.
,,Přestaň tu vyřvávat a už konečně konej!" přikázal Ciel. Grell se rozmáchl a udělal obrovskou smičku ve vzduchu. Tam se potom oběvily modré jiskřičky. Já jsem neváhala ani chvilinku aproběhla bránou do města spolu se Sebastianem, Cielem a nemožnou směšnou smrtkou.

Nikde nikdo nebyl. Byla jsem všude. Volala jsem ale nikdo se neozval. Ti tři jen běžely za mnou ve snaze mě zastavit a říct mi že tu nikdo není ale já jsem cítila přítomnost spouta osob.
A potom když už jsem ztrácela naději jsem zahlédla bratrance.
,,Senri!" vykřikla jsem a doběhla k němu. Vystupoval zrovna z velkých dveří domu u kterého jsem ještě nebyla.
,,Senri kde je Kaname?" ptala jsem se.
,,Yuuki...Kaname je...je pryč. Už včera tě šel hledat. Není ve městě. Ale kde jsi byla prosímtě?" byl zamtený.
,,Senri, a kde jsou ostatní?"
,,Všichni jsou tady. Starý Aido pořádá večírek a..."
,,Musíte hned všichni odejít! Mimo město! Nebo se stane něco hrozného!" křičela jsem.
,,Co hrozného?"
Mezitím doběhly i ostatní.
,,Pokud nechcete zemřít musíte hned odejít." řekl v klidu Ciel.
,,Ale proč?ů
,,Kolem města je silové pole. Jen na jedné záadní starně je brána. Zachvíly bude tohle město zničeno nestvůrami kterým zřejmě vadí nadpřirozeno jenž tu normálně přebývá" vysvětlil Sebastian.
,,Senri, prostě bez dovnitř a všechno jim to pověz. Donuť je aby odešly!" křičela jsem.
,,Yuuki myslíš to vážně?"
,,Ano! Myslím, jenom už běž!" Jakmile jsem to ale dořekla ozvala se hrozivá rána. Pak jsem jenom viděla obrovský kámen jak padá.
,,Sebastiane! Pozor!" křilka jsem právě včas abych Sebastiana varovala. Jinak by byl už na cucky.
Padal ale další. A přímo na Ciela. I toho jsem se rozhodla zachránit. Skočila jsem po něm a odtrhla ho stranou. Kamen nás minul jen o chloupek. Senri, jdi je varovat! křikla jsem na Senriho a bratranec byl v tu ránu pryč. A já se dala na ůtěk. Sebastian a Cie mi byli v patách. Grella jsem neviděla ale slyšela jsem hluk motorové pily. Utíkaly jseme po cestě k východu když jsem dostala strach. Co když budou potřebovat naši pomoc? Zastavila jsem se a otočila. To jsem ale neměla dělat. Jen jsem viděla Senriho a ostaní jak utíkají prayč ale na mě spadnul jen obrovský kámen. Pak jsem viděla jen tmu. Ale i tak jsem slyšela a vnímala vše co se kolem mě děje. Nebyla jsem mrtvá a na to jsem se soustředila.
,,Sestřenice!" křikl Senri.
Kdosi mě uchopil.
,,Žije! Postarám se o ní, jen běžte! Nezastavujte se!" zakřičel Sebastian.
Cítila jsem pak už jen chlad. Sebastian mě držel v náručí a běžel pryč. Potom se ozvala další obrovská rána a potom už jsem o sobě nevěděla.

Vampire knight love 14

10. ledna 2014 v 23:08
Já, Bella a Alice, a oba Salvatorovi a boužel i pan Aido, jsme se dlouho hádaly o tom jak o sobě dáme vědět. Museli jsme nějak najít tu čarodějnici která vykouzlia tuhle bránu. Nemohly jsme se ale vůbec dohodnout.
Už se stmívalo a další den byl pryč. Kaname mě už určitě hledal. Byla jsem z toho moc smutná,nechtěla jsem aby byl smutný ale neměla jsem jak se vrátit.
Přiblížily jsme se tedy přímo k hranicím města a hleděli do vstupní brány. Za městem nahoru po kopci vedla cesta do hor kde jsme měli domov. Boužel ani tam jsem se nedokázala dostat. Ve zdejších lesích jsem to neznala takže pro mě vedla jediná cesta městem. Stáli jsme tam tak asi proto že jsme doufali že najdeme někoho kdo by nám mohl pomoct. Byla už tma.
Bella spala Alici v náručí. Aido jen pochodoval kolem a bratři stáli vedle sebe u stromu a o něčem živě diskutovali. JÁ jsem seděla na zemi a přemýšlela jsem. Lidé z města už dávno šly spát. Přemýšlela jsem co zrovna dělá Kaname. Zlobí se na mě? Má o mě strach? Ví o tom že jsem pryč? Možná si ani nevšimne že jsem pryč. Ale co Damon? Lovci po něm budou pátrat. A co Cullenovi? Podaří se zase jim najít Alice a Bellu? Přemýšlení mě unavovalo. Nechápala jsem proč když já jsem vlastně noční tvor, že se mi teď chce hrozně spát. Řekla jsem si ale nakonec že když nachvíly usnu, nic tím nezkazím.

Ze spaní mě probral hrozivý krik a zvířecí vrčení. Okamžitě jsem vstala a dívala jsem se všude kolem abych zjistila co to je.
,,Yuuki, na co sakra čekáš? Utíkej!!!" křičel Aido a já jsem vzípětí pochopila proč. Řítila se k nám smečka vlkodlaků! Ani jsem nevěděla že jsou v okolí vlkodlaci ale to mi zeď bylo jedno. Dala jsem se na útěk jako ostatní. Byla jsem docela pomalá. Alice s Bellou v náručí mě už dávno předběhli. Stefan s Damonem a s Hanabusou byli taky ve předu.
,,Yuuki!" křikl Aido. Víděla jsem že se rozběhl směrem ke mě ale něco ho přinutilo ho zastavit a pak se dát znova na útěk. Než jsem se vzpamatovala nesl mě Damon v náručí. Utíkal velmi rychle, a neustále vrčel.
Brzy jsme dorazily k propasti. Tam jsme se museli všicni zastavit.
Ta propast byla fakt hluboká. Ale pak jsem si to uvědomila. Nějak jsme se dostali do hor nad město. Musíme být zcela blízko našeho domu. Ta propast je hluboká ale na dně ní je tráva a cesta do města od kterého jsme zrovna utekli. Jestli jsme se sem dostaly za takovou chvilku, musely jsme běžet velice rychle. To ale bylo každopádně jedno jelikož můj domov byl kousek odtud. Už jsem chtěla říct ať mě pustí, že já odtud domů už trefím ale byl tu háček. Za sebou jsem stále slyšela vrčení.
,,Nezabiješ se když tě pustím že ne?" zeptal se mě Damon ale na odpověd nečekal. Prostě mě hodil do propasti. V tu chvíly mě jen napadlo že až Damona znovu uvidím, musím z něj vymlátit duši. Bylo mi jasné že zemřu pokud spadnu ale nehodlala jsem se vzdát bez boje. Křičela jsem a snažila jsem se chytnout čehokoliv jen jsem mohla. Damon proletěl kolem mě, potom Stefan a Alice. Aido byl hned za nimy. Dělal úplně všechno to co já. Křičel a kopal nohama. Ale bylo mu to k ničemu.
Aido proletěl kolem mě a já jsem osaměla. Zřejmě jsem z nich byla nejlechčí, protože jsem padala velice pomalu oproti ostatním. Pro mě to však byl velmi nepříjemný zážitek.
V tuto chvíly jsem si přála prostě přežít. Byla bych schopná udělat cokoliv. A v tuto chvíly by upír jako já použil svoje ne moc velké schopnosti.
Rozzářily se mi oči. Byla to námaha přinutit je vůbec k pohybu, ale k ničemu mi to moc nebylo. Zvládla jsem jenom udělat pořádný vítr takže nejen že jsem padala rychleji ale dokonce jsem se točila do kolečka jako hloupí upír co se točí ve svém vlastnoručně vyrobeném tornádu, zrovna když má umřít.
Nakonec jsem se s tím ale smířila a zavřela oči. Rozhodla jsem se ale že moje poslední myšlenky budou patřit Kanamemu, ikdyž mě vzpomínky na něho bolely. Co tomu asi řekne, když se zabiju? Povzdechla jsem si a čekala náraz a pak smrt a pak....
Náraz opravdu přišel ale smrt nepřišla. To bych poznala ikdyž jsem měla zavřené oči. Protože jsem stále mohla hýbat končetinama. Zhluboka zjsem dýchala a sténala bolestí, protože ten náraz byl silný. A taky jsem pod sebou cítila horké lidské tělo o trochu menší než jsem já.
,,Malý pane?Jste v pořádku?!" zakřičel někdo.
Potom jsem i začla rozeznávat vůni osob ke kterým jsem spadla. Ležela jsem na člověkovi. Jeho tělo bylo celkem malé takže se může jednat o dítě nebo o liliputa. A ten kdo na lidského trpaslíka volal člověk nebyl. Chvíly mi trvalo než jsem dokázala rozeznat tu zvláštní temnou vůni ale pak jsem poznala že ta osoba je démon.
Konečně jsem otevřela oči, a vstala. Oba na mě vyjeveně zíraly. Člověk byl dítě, ne liliput. Bylo to malý chlapec asi o hlavu menší než já. Měl tmavě hnědé vlasy a pásku přes pravé oko. Všimla jsem si že je taky jemně cítit démonem takže se bude zřejmě jednat o démonovu obět. A démon byl ohromě vysoký muz asi tak vysoký jako Kaname, s dlouhýmy moderně zastřiženými černými vlasy. Díval se na mě jako na hrozbu.
,,Omlouvám se pane...démone. A omlouvám se lidský chlapče....démonova....oběti. Moc mě to mrzí že jsem na vás takhle spadla ale pronásledovala mě smečka vlkodlaků a....Neublížím vám. Prosím, věřte mi."řekla jsem a doufala že ten kluk nepřikáže démonovi aby mě zabil. Jistě by s tím neměl žádný problém.
Chlapec se podíval nahoru a pak zase na mě.
,,To takhle upíři normálně padají z nebe?" ptal se dětským hlasem.
,,Ne, jak už jsem říkala...Já a moji..společníci jsme měli nepříjemné setkání s vlkodlaky." odpověděla jsem mu a rozhlédla jsem se kolem. Nikde nikdo nebyl, kromě těch dvou. Ani Aido, ani Bella a ani Salvatore Damon nebo Stefan. A navíc jsme byli tak sedum kilometrů od města. Ale jak jsem se sem dostala?
,,Ty...jsi Kuran, že?" zeptal se mě démon.
,,Ano"odpověděla jsem mu.
,,Co tedy dělá princezna jako ty na místě jako je tohle. Tedy chci říct..co jsi dělala na místě kde byli vlkodlaci?"
,,K tomu bych se s prominutím nevyjadřovala, já se jen potřebuji dostat nazpátek do města."
,,Do města se už nedostaneš" řekl chlapec.
,,Jo, zjistila jsem že je tam jakési silové pole ale musí být nějaký způsob."
,,Žádný způsob není. Dnes je pro lidi velice důležitý den. Nevím jak se tomu říká, jakási zvláštní slavnost kdy všichni lidští obyvatelé město opustí. Jakmile překročí čáru, už se nikdy nevrátí. Město pak bude zničeno spolu s obyvately co v něm zůstanou což bude ve většině nadpřirozeno." řekl mi démon.
,,Cože? Ale jak to? A proč..Ale ne!"
,,Hlavně nás z toho neobvinůj, my jsme takovou věc ani nenavrhli a ani nezařídily."
,,Tak kdo tedy?"
,,Na světě je zpoustu osob kteří by se tvého městečka rádi zbavily. Nelíbí se jim totiž že tvoje městečko má hodně nadpřirozena v prvním řádu. Což jsou hlavně upíří, lovci a vlkodlaci."
,,Upíři jsou mí přátelé. A teď nevědí co se na ně chystá!"
,,Jo, už to tak bude."
Zmocnilo se mě zoufalství. Všichni, naši přátelé...a...mrtví? Ne! To nesmím dopustit!
,,Démone?"
,,Prosím, slečno?"
,,Ty máš moc to zastavit, že?"
,,Moc ano."
,,Tak ti tedy slibuji, že ti dám co budeš chtít, jen abys mi pomohl zachránit mé milované."
,,Ne." odpověděl mi prostě a já se otočila na jeho pána.
,,Pak tedy vám, chlapče se zavazuji. Jen mu prosím přikažte ať mi pomůže."
,,Ne"odpověděl chlapec.
,,Prosím. Hrozně vás prosím."
,,Ne"
Ale potom jsem si cosi uvědomila. Použila jsem svou sílu abych se dostala do jeho mysli. Bylo to tak namáhavé že mi to asi sebralo polovinu mých sil ale nakonec jsem zjistila co jsem potřebovala. Ale vlastně jsem ho i chlápala a toho jsem chtěla využít.
,,Já vás chápu, chlapče. Vidím to ve vás. Všichni si o vás myslí že jste jen ubohé dítě. A vaši rodiče tu nejsou aby se vás zastali. Pane, máte jen jednu oporu která je vám drahá. Chlapče, jsem na tom stejně. Tak prosím...pomozte mi a já se vám zavážu slibem, že nikdy nebudu proti vám. Poskytnu vám vždy svou pomoc i v té nejvyší nouzi jenom...prosím...pomozte mi." zaprosila jsem.
Vypadalo to že má slova na chlapce zapůsobila. Nelhala jsem mu. Byla jsem k němu úplně otevřená. Protože za záchranu svých přátel bych i život obětovala.
,,Jak že se tedy jmenuješ?" zeptal se chlapec.
,,Kuran Yuuki" odpověděla jsem.
,,Já jsem Ciel Phantomvhive, a toto je můj sluha Sebastian Michaelis."
,,Ráda vás poznávám."
,,Pomůžeme ti tedy." řekl a já doufala že to dobře dopadne.

Vampire Knight love 13

10. prosince 2013 v 12:58
,,Áááááááááááááááááááááááááááááááá"
Probudil mě hrozný řev. Pomalu jsem otevřela oči a viděla před sebou Hanabuu Aido. Nedíval se na mě a tutíž nemohl vidět že jsem otevřela oči.
,,Néééé!Sakra!Sakra! Kaname Kuran mě zabije! On mě jenom nezabije, on mě bude pomalu mučit! Pak mě rozčtvrtí, a roztrhá a zničí a vymaže ze světa! Musím odtud!Ale on mě najde!Áhhh, zabil jsem princeznu! Já jsem zabil princeznu. On mě zabije! To je můj Konec!!!!"
,,Nerada ti kazím náladu Aido, ale já ještě žiju." Řekla jsem mrzutě a pokusila se posadit.
,,Ty žiješ, Yuuki! Fajn, budu žít! A teď...Co tě to sakra napadlo? Nemůžeš být tak blbá!"
,,Aido, uklidni se. Nic tak hrozného se nestalo."
,,Nestalo?"
,,Ne nestalo, jenom jsme se dostali do lesa a to předtím byla jenom hodně divná náhoda, ale je to za náma."
,,Hele ty...ty Aido? Nebo jak se jmenuješ. Ona má pravdu. V tomhle blbym městě se nic neděje, chýbí zde zábava! Myslím že Yuuki trocha dobrodrušství jenom prospěje." Řekl Damon opodál.
,,Dobrodrušství je něco jiného jako smrtelné nebezpečí!"
,,Vždyť je upír..."
,,Je to upíří princezna Kuran, je zranitelnější než lidi a přesto upír!"
,,Ale..."
,,A k tomu, je to ještě dítě! Docela malé nezodpovědné, neopatrné, protivné dítě!"
,,Já nejsem dítě!" křikla jsem tak hlasitě jak jen jsem mohla.
,,Nehádejte se, to jste tak blbý?" Křikla ta malá upírka Alice. Jednou rukou objímala Bellu která plakala.
,,Bello, copak se ti stalo?" zeptala jsem se a přistoupila k ní.¨Neodpověděla mi.
,,Můj bratr ji opustil, ten pitomec si myslel že ji tak bude chránit! Ale jen si kvůli němu prožila peklo. Přijeli jsme ji hledat. A teď jsem ji našla, jenomže..." Alice nedořekla větu, a podívala se na nově příchozího Stefana.
,,Jenomže co...?" ptala jsem se.
,,Nemůžeme se vrátit do města." řekl Stefan.
,,Co tím do háje myslíš že se nemůžeme vrátit do města?Já ve městě bydlím!" Křikl Aido.
,,Zkoušel jsem to ale nejde to, nemůžu se tam prostě dostat, jako nějaké kouzlo."
,,Silové pole." řekla Alice.
,,Mě to možná pustí." řekla jsem a rozběhla jsem se po cestě k městu. Už jsem tam skoro byla ale narazila jsem do něčeho tvrdého a neviditelného. Spadla jsem na zem.
,,ty se asi vážně chceš zabít!" řekl Aido.
,,Fajn takže město je uzavřené, každému kdo z něj vyjde." řekl Damon.
,,Jo..." řekli jsme všichni.
,,Hele, berte to s té lepší stránky, konečně se dostanete ven z té díry. Můžete oběvovat svět, cestovat!"
,,Já nebudu bez Kanameho žít, Damone." řekla jsem.
,,My máme ve městě rodinu.!"řekla Alice.
Damon se podíval na svého bratra. Už se na něj nedíval s tou zuřivou nenávistí. Jeho pohled byl nevyzpitatelný ale zvědavý.
,,Já, nemůžu, Damone. Stalo se hodně věcí, zatímco jsi byl ve vězení."
Damon si povzdechl

Vampire knight Love 12

22. října 2013 v 12:56
Chvíly bylo ticho ale potom, jsem zaslechla hrozný hluk. Byl ti dívčí křik. S Damonem jsem se ani nerozloučil a bleskurychle jsem vylezla ven. To co jsem měla před očima se moc často nevidí.
Bella, bojovala s úrovné E. Je to možné? Ptala jsem se sama sebe.
Popadla jsem klacek který ležel opodál a pořádně jsem jim tu obludu praštila. Začalo to ohavně slintat ale nepřestalo to dorážet, spíš se to obrátilo proti mě. Prudce mě to praštilo do hlavy až jsem odletěla ke zdi. Jenže dřív něž jsem se vzpamatova Damon rychle vyběhl oknem své cely. Nevěděla jsem jak to udělal, nebo jak znovu načerpal svou sílu ale byl tam a pokoušel se nás zachránit.
,,Bello!" Křikl cizí dívčí hlas.
Opatrně jsem vstala a překvapeně jsem zamrkala když jsem zahlédla kdo tu všechno je. Před Bellou stála maličká upírka druhu stříbro, s krátkými černými vlasy a zlatýma očima.
Na upíří obludu uroveň E dorážely Damon a Stefan.
Po chvíly boje obluda klesla mrtvá.
,,Tahle potvora nám unesla dívku kterou milujeme." Vysvětlil mi Stefan.
Přikývla jsem ale pak jsem uslyšela další hrozivý zvuk. Otočila jsem se a uviděla celou armádu úrovní E.
Damon se na ni chtěl vrhnout a Stefan ho zarazil. Tohle je náš konec, omyslela jsem si.
,,Musíme utéct!" Křikla malá upírka. Damon se stefanem vypadaly že by se s ní chtěly hádat ale, jen co se ty nestvůry o kousek přiblížily popadly mě a Bellu a daly se na útěk. Úrovně E byly samozřejmě za námi, ale zatím se nám dobře dařilo jim unikat.
Pak se stala ta nejhorší věc jaká se kdy mohla stát! Už nás nebylo pět, ale šest. Když jsem se podívala stranou zjistila jsem že vedle nás běží Hanabusa Aido!
Zřejmě mi chtěl něco říct ale neměl k tomu příležitost. A pak najednou jsme byly všichni ve vzduchu.
Bylo to neuvěřitelné ale, měla jsem pocit že létám a pak už jsem jen cítila prudký bolestivý náraz a tama. Cítila jsem vodu. Pak už nic. Zemřela jsem?

Vampire Knight Love 11

17. října 2013 v 9:11
Šla jsem zrovna po vylidněné ulici, směrem k paláci lovců. Damon měl celu v podzemí a jeho okno z mřížemi bylo u jednoho z domů vedle paláce. Tím oknem jsem se protáhla dovnitř. Bylo to opravdu ohavné místo, jako v mém snu. Damon ležel na druhé straně v rohu. Už jsem se moc nebála se k němu přiblížit prototže byl zesláblý, bez kapky krve. Neměl sílu se ani pohnout.
,,Přišla jsi mi dát svou krev?"Ptal se.
,,Ne, Damone, přišla jsem se tě na něco zeptat."
,,Nejsem zrovna ve formě, ale až mě pustí tak to zkusíme."
,,Co, co...?Ne. To ne! To bych nikdy nechtěla...a neudělala! Takové věci už nikdy neříkej!"
,,Fajn, tak co chceš?"
,,Chci se zeptat, proč nemáš rád svého bratra?"
,,A ty svého máš ráda?"
,,Ano, já Kanameho miluji. Zemřela bych pro něj."
,,Zvláštní..."
,,U nás je tohle normální, ale nedovedu si představit co Stefan provedl aby ses k němu choval tak hnusně."
,,Bratříček si stěžoval?"
,,Ne, nestěžoval."
,,Tak jak tohle víš? to jsi nás špehovala?"
,,Je to složité, nemusím ti všechno vysvětlovat, jen se chci zeptat, proč to děláš? Stefan je z toho nešťastný!"
,,Zasloužil by si peklo!"
,,Ale proč?!"
Chvíly bylo tichu. Byla jsem trochu nervozni ale pak se znovu ozval.
,,Džív pro mě znamenal víc než kdokoliv na světě. Dal bych za něj ruku do ohně. Pak do našeho městečna přijela krásná upírka Katherin, do které jsem se zamiloval. Pokud vím on ji taky miloval ale pak ji zradil. Porušil svůj slib! Muži z našeho města uspořádaly lov na upíry a Stefan...díky němu přišly na to co je Katherin zač. To bych mu ale odpustil. Stefan přísahal že to byla bouda kterou na něj ušily. Pak když jsme se ji pokusily zachránit nás zabil náš vlastní otec. Vzbudily jsme se uprostřed přeměny na upíra. U našeho druhu je to jiné než u vašeho, víš? Katherin nám dala svou upíří krev a my jsme zemřely s ní. Měly jsme den na to aby jsme dokončily přeměnu. Stačilo jen se napít lidské krve. Já jsem si vybral jinou možnost a tou byla smrt.
Čekla jsem na západ slunce, a na svou smrt. Když se tam Stefan Oběvil, už jako upír. Dovedl mi dívku kterou jsem měl ochutnat. Odmítal jsem. Já jsem nechtěl být upírem ale nakonec mě zmátl pach krve.
,,To jsem nevěděla."Řekla jsem utrápeně. Prožil si opravdové peklo. Náhle se mi v hlavě zjevila vize. Bylo všude tolik krve, nenávisti a lásky. Tak jsem věděla co bylo dál. Stefan se stal monstrem, pak se zase stal monstrem Damon a Stefan se zklidnil. Neustále se to tak střídalo.



Vampire Knight Love 10

26. září 2013 v 13:10
Vyšla jsem z domů. Tento den byl opravdu podivný. Zraněná dívka, kterou jsme přijmuly na moje přání do našeho domu, se jmenuje Bella. Přijela z daleka. Ví o upíří existenci, ale nevěděla že upíři se dělí na tři druhy. Ona patří k těm co neví že existují i jiní upíři. Teď už byla zdravá, ale stále zůstávala u nás protože její upíří přítel se někde ztratil. Říkala mi že utekla aby se vydala hledat svou biologickou matku, která má být údajně taky upír. Její přítel ji nechtěl pustit samotnou a proto mu utekla. Stále doufala že ji najde s pomocí jeho sestry která má vidět budoucnost.
Naši pohostinost nám Bella oplácela tak že pomáhala našim uklízečkám a služebným. Nejvíce si ji oblíbily Anička a Ivana. Také pomáhala Aidoovi když měl od Kanameho nějaký úkol. Já jsem ale měla jiné starosti.
Pořád jsem musela myslet na ty dva bratry Salvatore. Už je to měsíc.
Přála jsem si aby se usmířily ale jak jsem slyšela, Stefan Salvatore žije poblíž aby dohlížel na to že Damona nezabijí. Damon totiž velmi silně odmítal jeho společnost.
Já jsem se rozhoda že půjdu do města. Doma skoro nikdo nebyl. Asi v půli cesty mě dohnalo to velké strašidlo co se mě pokoušelo hlídat.
,,Stůj! Yuuki! Kam si sakra myslíš že jdeš?" Křičel Hanabusa Aido.
Otočila jsem se a začala se smát. Aido za mnou běžel, ale jakým způsobem běžel. Vypadal jako tučňák!
,,Čemu se směješ?"
,,Tobě...haha ha haha ha haha.!"
Aido se jen zamračil a popadl mě za paži. Smích mě v okamžiku přešel.
,,Hele, princezno, pamatuješ na ten poslední průšvih? ty nemáš vycházet z domů.
Přemýšlela jsem co udělat, nepodaří se mi utéct z jeho spárů. Nakonec mě stejně dotáhne domů a přinutí mě dělat něco nudného a naučného. Já jsem se učila ráda, ale jen upíří dějiny. Nesnášela jsem fyziku. V hlavě se mi ale zrodil jedinečný plán. Nechala jsem se potichnu odvést domů, Aido za sebou zavřel dveře, a významě se na mě podéval.
,,Princezno, Yuuki. už jsi si udělala úkoly do fyziky?"
,,Ach ano, nešel bys se mnou? abys mi je zkontroloval?"zeptala jsem se.
Aido se jen usmál a kývl. Jenže když jsme došly k mému pokoji vzala jsem do ruky umělý meč který jsme měly na skříni vedle jako okrasu, a praštila jsem ho přes obličej. Hanabusa spadl a zhodil sebou květináč s malou květinkou a hromadou hlíny. Já jsem se dala na útěk, otočila jsem se až u dveří abych zkontrolovala že jsem ho nezabila.
Hanabusa trochu omráčeně vstal. Naše uklízečka Anička a rychle přiběhla ze smetákem, lopatkou a hadrem, a řekla: A teď si to uklidíš! Ale dělej!" křičela Anička.
Pak přiběhla i Ivana z kýblem a s hadrem který Hanabusovi podala.
Nečekala jsem na to až začne Aido protestovat nebo až na mě zavolá. Rychle jsem otevřela dveře a dala se na útěk.
Bylo jasné že to Hanabusu bolelo, a taky bude jasné že bude mít velký průšvyh. Věděla jsem že i já budu mít velký průsvih ale Kaname by nepochopil jak to myslím. Chápu že má o mě strach, to ale úplně zbytečne. Cítila jsem se za to hodně provinile. Nechtěla jsem aby byl nešťastný. Vždycky když byl poblíž tak jsem cítila takovou lásku. A proto to tak bolelo, kvůli té lásce a taky kvůli tomu že jsem přesně věděla že mi odpustí, tak lehko mi odpustí. Ikdyž vím že za to následky nějaké budou, přesto mi odpustí. Zase mě něžně obejme a políbí, a já budu zase šťastná, ikdyž si to asi vůbec nezasloužím.
Tak jsem běžela k městu.

Vampire Knight Love 9

6. června 2013 v 19:54
Všude byla tma. Cítila jsem ostrou bolest v krku. Byla to žízeň. Slepě jsem nahmatala svůj krk a začala si ho hladit. Dýchala jsem zhluboka. Pak se k mím rtům dostala horká sladká tekutina a má žízeň byla uhašena. Čekala jsem až se vzbudím s temnoty do světla ale tak se nestalo. Místo toho jsem se ocitla na neznámem místě.
Kamené zdi, mříže, a v temném koutě se krčila postava.Někdo se blížil k mřížím, když jsem spatřila tvář poznala jsem toho muže, Stefana Salvatore.
,,Damone, bratře!'',zašeptal, dlouho jsme se nevidely.
,,Tak zas dlouhá to nebyla, bratře'', Damonův hlas byl chraptivý a zuřivý,, jak jsi se sem dostal? to jsi snad těch 100let nedělal nic jiného než mě sledoval?
,,100let zrovna né, Damone''
,,Tos nemusel, kdybys byl o něco málo chytřejší, našel by sis holku, a tak dále, můj bratříčku''
,,Přišel jsem tě zachráni..''
,,Já o tvou záchranu nestojím!''
,,Damone... Mohou tě zabít. Copak chceš věčnost hladovět v takové kopce?''
,,To už není tvá starost''
Ta beznaděj, v které byly oba dva mě ůplně pohltila. Cítila jsem takový smutek.
Přála jsem si plakat ale nemohla jsem. Obraz se ale znova rozplynul a já se ponořila zpátky do tmy.
Rychle jsem otevřela oči, nebylo to tak namáhavé jako před chvílý. Mé rty stále přisáté k jeho krku.
Pohladil mě po vlasech. Mé zděšení ustalo, strach byl pryč. Do mysli se mi dostávalo jeho štěstí a láska. Já ale stále věděla co se stalo, a na svůj sen jsem nemohla zapomenout.
Má žízeň ustala a já se od něj odtáhla.
Díval se mi s něhou do očí a čakal co řeknu.
,,Co to bylo?'',šeptala jsem protože jsem se bála.
,,Yuuki, to možná byla předtucha''
,,Předtucha?''
,,My čistokrevní, máme nejrůznější schopnosti,víš''
,,Ale ty jsi říkal že já jsem slabá''
,,To ano, Yuuki ale tohle je upíří přirozenost''
Sklonila jsem hlavu, přišlo mi to až moc špatné.
,,Netrap se tím''špitl mi do ucha.
Chvíly jsme jen tak seděly. V jeho náručí mi bylo tak krásně. Myšlenky se mi přesto honily k chvíly kdy jsem potkala Stefana Salvatore. Nevěděla jsem proč ale toužila jsem ty dva, Damona a Stefana usmířit. To jsem si vzpoměla...
,,Kaname! Ta dívka! je v pořádku?''
,,Ššš, ano, je v pořádku. Pokud vím zatím se ještě neprobudila.''
,,Dobře, já..pujdu za ní''

Vampire Knight Love 8

4. června 2013 v 13:18
Akatkusi Kain Senpai odnesl na náš příkaz tu dívku do bezpečí. Zatím jsem já, Stefan a Kaname, putovali k lovcům. Vlastně neputovali jen ušly pár kroků.
Stále jsem měla trochu obavy, lidé už byly v domovech takže jsem nemusela mít strach že někdo uvidí zakrváceného upíra který nemá daleko pro to aby se zhroutil. Stále jsem se ale bála že po mě skočí a že skončím jako ta dívka.
Stefan zřejmě můj strach cítil, protože se ke mě mc nepřibližoval.Možná to bylo proto že na něj vlk neustále vrčel a držel se stále v mém stínu.
Asi si Stefan myslel že kdyby se jen trochu přiblížil, vlk by byl schopen ho zabít, bolestivou smrtí.
Někdy se na nás s lítostí pvíval, ale když se to stalo, tak rychle pohlet odvrátil.
,,Tady to je'',řekla jsem a ukázala na velkou budovu ve které jsem byla před chívý.
,,Velice vám děkuji'',řekl, Teď už určitě bratra najdu, a omlouvám se za t co vám provedl''
Neměla jsem čas odpovědt, brána se otevřela a v nich stál Yagari.
,,Princezno Kuran? zajímalo by mě co tady znovu děláte? a koho nám to sakra vedete?''
,,Opatrně, Pane lovče, Yagari.'', řekl známí hlas.
Ohlédla jsem se a vlk byl pryč. Proměnil se v netpíry které velice rychle dorazily ke stínu a tam se zcelily. To už stál Kaname po mém boku, s výhružným výrazem.
,,Tak pojďte pane upíre'',zamručel Yagari a pozval Stefana dál.
Když byly pryč, skončila jsem v Kanameho obětí, tiskl mě k sobě a plíbil mě d vlasů.
,,Já..doufám že se s nimi už nepotkám'' řekla jsem a pokoušela jsem se schovat obličej.
,,Už nikdy nemusíš, Yuuki. Ti dva skončí spolu, ve svém světě.''
,,Já vím''
Kaname mě pohladil po hlavě, zakryl mé tělo do svého dlouhéh kabátu. Věděla jsem o co mu jde, bylo na mě dost vidět jak jsem vyčerpaná.
Jeho sladká vůně mě pohltila a já jsem se mu vzdala.
Za pár sekund jsem už o sobě nevěděla.

Vampire Knight Love 7

7. května 2013 v 13:20
Za rohem jsem spatřila muže oblečeného v černém. V náručí držel dívku a vysával z ní krev.
Ta dívka byla asi o 5 let starší než já. pokoušela se křičet ale byla už tak vyčerpaná že jen vzlikala a skuhrala. Měla jsem strašný strach. Chvíly trvalo než jsem se probrala a skočila po tom chlapivi.
,,Nech ji!!''
Muž byl ale silný , takže když jsem na něj skočila narazila jsem do něj a svezla se na podlahu. Muž se ani nepohnul ale odněkud přiběhl černý vlk co slyšel můj křik. Teprve když na něj vlk skočil a zakousl se mu s ohromným vrčením do krku, se pohnul a hrozivě zařval.
Vlk hrozivě vrčel a ta dívka jen ležela na zemi a namáhavě oddychovala. Muž vypadal hrozivě.
Podíval se na mě a já chtěla vykřiknout hrůzou. Měl rudé oči a velké jizvy pod očima. Hrozivě vrčel a jeho špičáky byli od krve. Vlk se postavil přede mě a varovně vrčel.
Muž byl hrůzostrašný ale stál. Jeho oči se proměnily do lidských zeleno modrých očí. Chvíly vypadal zmateně a potom když se otočil a podíval se na dívku ležící na zemi si dal obličej do dlaní a sesunul se na kolena.
Udělala jsem krok k němu ale vlk zavrčel i na mě a tak jsem zůstala stát.
,,já jsem...to nechtěl,,'' sípal,, já jsem...nechtěl nikomu ublížit''
Skoro to vypadalo že pláče, ale pak se velice rychle postavila a natahoval se po mě. To mě vylekalo a tak jsem couvla. Vlk po něm skočil ale ten muž ho praštil přes čumák a hodil na starnu, někam za roh kde jsem ho už neviděla.
Muž mi stiskl paže až to zabolelo.
,,já jsem ji nechtěl ublížit, prosím musíš mi věřit, já jsem to nectěl!! Já neubližuji lidem, já je mám rád!! Nejsem jako Damon!! Prosím neříkej to nikomu!!''
Lapala jsem po dechu, stále mě svíral v náručí, a stále jsem se ho bála. Když jsem si něco uvědomila.
,,Damon? Damon Salvatore? Ty ho znáš? A kdo jseš ty?''
Já jsem Stefan, já jsem Damonův bratr. Slyšel jsem že má problémi tak jsem přišel, abych mu pomohl. Ale prosím věřmi já jsem ji nechtěl ublížit.''
Ty poslední slova skoro zavrčel a znovu mě stisk.
,,AU!!'', sikla jsem.
Muž se v setině sekundy octl zase na zemi, kde ho černý vlk kousal do krku.
,,Kaname! počkej chvíly!!
,,S vlkem to nic neudělalo, jakoby moje slova ignoroval.
,,Prosím! Prosím! Prosím tě, on mi řekl že neubližuje, že nechtěl, musí jít za lovci, jinak s toho budem mít problémi.''
Vlk ke mě zvedl hlavu a štěkl. Jíval se na mě pochybovačnýma očima, přitom ho stále držel svými tlapami.
,,Prosím, víš přeci že když jsi tu ty tak mi nemůže nic udělat.''
Dlouze se na mě díval ale potom slezl, ten můž vstal. Byl skoro celý od krve,
,,Tak my váš dovedeme k lovcúm'' řekla jsem a podívala jsem se na vlka který na muže neustále vrčel.

Vampire knight Love 6

25. dubna 2013 v 13:59
Rozhlížela jsem se všude kolem. Nechtěla jsem narazit na další společnost jako byl Damon Salvatore.
Přesto jsem sle cítila že někde v hloubi duše není tak zlý jak vypadal. Byl mi ele odporný, a odtažitelný.
Přesto jsem byla zde, před domem lovců abych o něm zjistila nějaké informace.
Bylo naprosto jasné že o tom Kaname ví. Na kraji lesa jsem viděla vlka, a ikdyby nevěděl určitě by to zjistil od lovců.
Měla jsem pravdu, černý vlk přiběhl ke mě a tvářil se nespokojeně.
,,omlouvám se",pošeptala jsem mu a vkročila spolu s ním do toho hrozivého domu.

Tohle místo patří k nejstrašidelnějším místum které jsem kdy viděla. Jakoby na mě každou chvíly měl někdo skočit a usmrtit mě. Kaname jako vlk byl stále po mém boku a vrčel na každý neosvětlený bod.

,,Co dělá princezna Kuran na místě jako je tohle?",zakřičel na mě čísi hlas.
U dveří byl vůdce lovců, a po jeho boku Zero a Yagari.
Kaname se postavil přede mě a vrčel, stále si ale zachovával klidný postoj.
,,Přišla jsem si ověřit dokumenty Damona Salvatore, mohl byste mi je přinést prosím.
Vůdce sebou trhl, asi ode mě neočekával takopvou zdvořilost.
,,Dokumenty Damona Salvatore jsou skryté a upírům je rozhodně v plánu ukazovat nemáme"
,,Prosím vás, víte přeci že pokud jde o mě tak vám žádné nebespečí nehrozí.
,,Pche!!!tak o tom pochybuju",byl to Zero kdo promluvil a propaloval mě pohledem.
,,Pravda, slečno...princezno Yuuki Kuran, pokud jde o vás tak hrozí veliké nebezpečí"
Kaname na vůdce štěkl jako že souhlasí a já jsem se zamračila.
,,Co když vám zaručím že žádné nebezpečí nehrozí ?
Kaname ke mě šlehl pohledem plného pochyb.
,,Prosím"
Zatvářily se tak divně, tak že si nebyli jistí jestli mluvím na ně nebo prosím psa. Po pravdě jsem prosila psa i je.
,,Je mi líto Yuuki, Damon Salvatore je ještě ve vyšetřování, potom ti možná dáme vědět", řekl Yagari a já se otočila a utekla.
Kaname běžel za mnou ale já neměla v plánu s ním jít domů.Trochu jsem se na něj zlobila protože nebýt jeho tak mi ty dokumenty možná daly.
Chvíly mě doháněl ale já se potom schovala za roh.
Nebyla jsem ráda, byla jsem naštvaná ale svůj vztek jsem se snažila potlačit. Vždyt jsem se chovala jak rozmazlené malé děcko co nedostane so chce. Vlastně jse se tak i cítila.
Chvíly jsem jen tak kráčela a koukala se dolů. Vztek mě pomalu přecházel ale z přemýšlení mě vytrhl výkřik.
Podívala jsem se za roh a krev mi tuhla v žilách.

Vampire knight love 5

5. dubna 2013 v 21:16
To ani nebylomožné. Tento muž mě strašil už když jsem byla malá. V mých zlých snech se vždy oběvoval černý havran a muž v černém. On je větší a mnohem krvelačnější bestie než kdokoliv jiný. Je možná ještě horší než strýček Rido.
Stála jsem jako sloup a nemohla se pohnout, ale on se na mě svůdně pousmál a přiblížil se ke mě blíž. Dal mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Bylo mi to odporné ale nemohla jsem se hýbat. Ohrnul mi vlasy z hrdla a já ucítila jeho jazyk. Tehdy jsem se konečně probrala a uštědřila mu pořádnou ránu do nosu. Zasmál se nad mou snahou ale já nehodlala čekat až to udělá znovu. Dala jsem se na útěk ale jakmile jsem se otočila stál znovu pmnou. Tohle byl jiný dtuh upíra. Slyšela jsem o nic ale moc jsem toho o nich nevěděla. Vztáhl ke mě ruku a já couvala spátky až jsem zakopla o kořen. Mohla jsem udělat jenom dvě věci. Poddat se mu nebo bojovat. Dala jsem ruku za sebe a hmatala po něčem co by se dalo použít až jsem do ruky dostala klacek. Skočil na mě a já mu v ten moment vrazila klacek do hrudi. Muž zaječel a já se dostala ven z jeho obětí a dala se na útěk.
Běžela jsem a běžela. Nezdálo se že by byl za mnou, tak jsem se vpořádku dostala k domu. Otevřela jsem dveře a udělala krok dovnitř když mě kdosi popadl ze zadu za ramena. Polekala jsem se ale ze sevření jsem se dostala a spadla s výkřikem na zem, naštěstí do domu.
,,Pozvy mě dovnitř!'',zavrčel ten muž a opíral se o obložení.
,,Ani mě nehne! co odemě vlastně chcete?''
Upřeně se mi zadíval do očí : ,,pozvy mě dovnitř''
,,Pojďte do.......Ne!!! Hned vypadněte!!! Nechte mě na pokoji!!!'''
Byla jsem sama v šoku. On mě málem donutil udělat to co chtěl!! Už jsem chtěla zavřít dveře ale všimla jsem si plakátu na stole.
stálo tam: Damon Salvatore, hledaný lovci, odměna!!''
Tak mě napadlo něco bláznivého. Nechala jsem otevřené dveře a vyšla pomalu po schodech a zastavila se až mězi svým pokojem a pracovnou která patřila Kanamemu.
Samozřejmě že tam ten chlap stále byl a byl docela zmatený.
,,Pojď dál'',řekla jsem zřetělně.
V tu cvíly byl pryč a já spanikařila.
,,Ka......,nedořekla jsem to protože mi někdo přikryl ústa. Ne!!!
Jediné na co jsem se zmohla se bránit a kopat nohama. On mě držel pevně a pokoušel se dostat k hrdlu.
,,Ne...ne ...ne'',skuhrala jsem a snažila se mu zoufale vyvléct.Když už jsem měla jeho ruku pryč z úst tak jsem chtěla vykřiknout ale zmohla jsem se jenom na šepot
,,Kaname''
Chlap se ke mě přitiskl blíž a já sebou začala mlátit mnohem víc. Ale najednou byl muž pryč. Kaname ho ržel pod krkem a držel ho přimáčknutého ke zdi. Jeho oči rudě zářily a mužovi vybuchla ruka, bylo to normální mučení které Kaname uměl učinit svojí schopnostní.
,,To bylo hnusné'',zavrčel Kaname.
,,Doufám že mi král upírů nebude zazlívat že mám hlat?''
,,Měl bys mít větší respekt k čistokrevným, nemyslíš?''
,,Jo jasně''
Mužovy zase vybuchla ruka.
,,Kurane! ten muž patří nám!!'', ozvalo se ode dveří a naše pohledy se otočily.
Byl tam Zero. Ach Zero, můj adoptivní bratr a přítel. Zero Kiriu ten kterému jsem tolik ublížila.
,,Postarám se abys na tom byl velmi špatně, na to vem jed'',Otočil se k němu Kaname a pustil ho.
Zero si ho odvedl a já se schoulila Kanamemu v náručí.
,,Už jsi v běspečí'', pošeptal mi něžně do ucha.

Vampire knight love 4

3. dubna 2013 v 20:59
,,Do háje '', nadávala naše služebná Ivana, ,,Ti tu snad mají otevřený bordel!''
,,Moc to tak neprožívej, jsme za ukízení placené tak uklízej!!'', nadávala její pomocnice Anička.
,,Jen do toho dámy, dnes jste velice pěkné a roztomilé, Laškoval s nimi Hanabusa.
,,Hej! My se s tím tady dřeme a ty nás tu jen tak pozoruješ? Tak to ne! pojď nám pomoct nebo se tu na to mužeme vykašlat!!'', zlobila se Anička.
,,Hele tak za prvé, já za to nemůžu, to ta rozmazlená holka co tu bydlí a kterou mám doučovat. A za druhé vy jste snad dobře placené, ne? tak sebou koukejte mrsknout!!''
,,Kdo je u tebe rozmazlená holka?'', přeskočila jsem zábradlí a dopadla naštěstí na nohy vedle Aidoa.
,,Ty, už jsi udělala úkol který jsem ti zadal?!''
,,Jo,mám ho ale na něco jsem se tě ptala Hanabuso Aido-senpai''
Aido jen zavrčel : ,,Ta složka se ještě oběví,jen se neboj''
,,Tak to si můžeš skusit! Ta složka je jenom moje soukromí a ty nemáš co se v tom hrabat!''
,,Ale co by na to řekl Kaname? Že neustále píšeš a píšeš místo abys studovala?''
,,Kaname, to už dávno ví'', Aido mě fakticky štval. Co si o sobě vůbec myslí? , ,,A navíc já studuju''
,,Pochop že takového upíra jako seš ty nezajímá co dělají lidé, měla bys být navíc opatrná. Už tak přiděláváš Kuranovi starosti!''
Povzdychla jsem si.Tohle jsem opravdu poslouchat nemusela. Jenom jsem se na něho zamračila a vydala se ke dveřím.
,,Hej, kam sakra jdeš?!''
,,To není tvoje věc, Kanamemu řekni že se jdu projít!''
Vyběhl za mnou a ještě na mě cosi zakřičel jenomže já jsem mu zavřela dveře přímo před nosem a dala se na útěk.


,,No skvělé! ten bordel nakonec zbyl na nás, že?!'',stěžovala si Ivana.
,,Však počkej, já si to s tím Aidoem vyřídím'',klidnila ji Anička.


Běžela jsem a běžela, ani jsem nevnímala kde jsem, než jsem zakopla a spadla. Jsem v lese.
Jen jsem si klidně prohlížela stromy, a kapradiny. Když najednou od jednoho stromu vyletěl havran. Hrozivě rozpjal křídla a zakrákal tak že jsem si musela zakrýt uši.
Než jsem se vzpamatovala havran byl pryč. Polilo mě horko. Tohle bylo jako v hororu.
Asi bych se měla vrátit, napadlo mě. Pomalu jsem se otočila a zůstala stát jako socha. Ta osoba která byla přede mnou byla tak...temná!
Bála jsem se. Moc jsem se bála. Chtělo se mi strachem křičet ale nemohla jsem se ani pohnout.
Je to.....vůbec možné? zašeptala jsem a ta osoba na mě upřela svoje průzračné čarovné oči.

Vampire knight love 3

23. března 2013 v 14:13

,,Aido-senpai, hned se vrať!! ''
Křičela jsem na Aidooa, protože mi vzal složku do které jsem si schovávala dopisy pro mé blízké. Moc jsem se bála že si je přečte někdo jiný.
,,Aido!! '', jenomže Aido se nezastavil, ale zabočil za roh kde měl pokoj Kaname! To ne!!!
V takové chvíly se dalo dělat jenom jedno.
,,Aido'', zasípala jsem a spadla na zem. Věděla jsem že to zabere, protože Aido se nejvíc ze všeho bál že se mi něco stane. Kaname by se potom zlobil na něho a Aido se bojí že by ho Kaname zabil.
,,Yuuki!!'',zavolal a doběhl ke mě.
,,Doháje! musíš se probrat! Ach tohle nedopadne dobře, on mě zabije! '', skuhral.
Chvíly jsem jen tak ležela a dělala mrtvou ale pak jsem mu rychle vytrhla složku a začla zdrhat.
,,Hej! Ty, podvodnice! Naval to!!'', křičel ale já se jen zasmála. Smíh mě ale přešel když Aido nechal zamrznout podlahu a já uklouzla. Využil toho a popadl mou složku, já ji ale jen tak nepustila. Tak to muselo vypadat hrozně komicky. Já a Aido jak se přetahujeme a křičíme na sebe.
,,Aido! ty jeden hlupáku blbej, zloději! Pusť to!''
,,Myslíš že jsem zloděj? Tak to se teda pěkně pleteš! Tohle je ukázka poruchy tvýho mozku! ''
,,Jedinej kdo tady má poruchu v mozku jsi ty! ''
,,Co se to zde děje?'', zeptal se odkudsi hlas Akatkusiho, Hanabuso měl bys toho nechat''
,,Jo, příjde Kuran a budeš namydlenej.'' řekla Ruka.
Hněvivě jsme se spolu s Aidouem na sebe dívaly, když mě něco napadlo. Jsme přece na ledě, ne?
,,SPADNI! SPADNI! SPADNI! '', zakřičela jsem ale v tu chvíly zjistila že on to samé zakřičel na mě ve stejnou chvíly. Když jsem ještě na akademi chodila s Yory-chan na kluziště tak pokaždé když jsem něco takového řekla, tak někdo spadl. Tohle ale nezabralo.
Já jsem ale měla další plán. Začala jsem dupat Aidoovi na nohu.
,,au,au!Au!AU!AU!AU!'', křičel ale složku nepustil. Někdo mě popadl za pas a Aidoa taky. Byly to Akatkusi a Ruka. Zoufale se snažily nás roztrhnout ale měly to marný. Ani já, ani Aido jsme složku nepustily.
Akatkusi a Ruka se ale nevzdávali a táhly nás tak že nás musely držet ve vzduchu aby je nebolely ruky.
Vtom bouchly dveře. Všichni jsme ztvrdli na místě a zadívaly jsme se na Kanameho, který na nás šokovaně hleděl. Ještě v té sekundě se stala chyba a my všichni popadaly na hromadu.
,,Dej mi tu složku nebo uvidíš!'', šeptla jsem Aidoovi do ucha ale on složku nepouštěl jenom zmateně ležel, zatímco my se zbíraly z podlahy. Mo nám to ale nešlo.
,,Měly byste se dát do cirkusu'' zavolal na nás Kaname a v jeho tváři bylo poznat pobavení ale i nechápavost.
Všem bylo jasné že nás čeká spousta vysvětlování. Nikdo z nás si totiž ani nevšiml jakou spušť jsme za sebou zanechaly.

Vampire knight love 2

22. března 2013 v 19:09
,,Jsi v pořádku? '', zeptal se mě krásný chlapec, který mě právě zachránil.
Můj pohled se zatoulal k mím rukavicím. Byly postříkané krví a ještě zvláštní stříbrnou tekujinou. Chtěla jsem tu tekutinu ochutnat, moc mě vábila její vůně. Ten chlapec mě ale včas zastavil.
,,Nedotýkej se toho ''
Připadalo mi to zvláštní, ale ne neobviklé.
,,Proč jsi tak sama na místě jako je tohle? ''
Jeho hlas byl opravdu překrásný, stejně jako celý on. I tak jsem chtěla ochutnat to co jsem měla na rukavici, a znovu jsem zvedla ruku blíže ke rtům. Znovu mě zastavil.
,,Řekl jsem....
Zvedl mě ze země a přitom nepouštěl mou ruku na které jsem měla krev.
,,Pojď sem '', řekl něžně a přitom se na mě usmál.
,,Já jsem Kaname, a ty? '', znělo to ale jakoby tu otázku nemyslel vážně. Neodpověděla jsem mu. Nevěděla jsem totiž kdo jsem nebo jak se jmenuji. A stále mě obklopoval ten strach, a zdá se že to poznal.
Poklek do sněhu, teď byl stejně belký jako já. Pevně si mě přivinul do náruče. Jeho tělo bylo tak studené ale jeho obětí tak teplé a láskyplné.
,,Bojíš se že? '' zeptal se ,, ale teď už je to pořádku ''

Ani nevím jestli je tohle skutečnost nebo pravda. Možná to byl jen můj sen, nikoliv vzpomínka.
V každém případě mě můj překrásný zachránce odvedl k staršímu muži. Požádal ho aby se o mě postaral.
Možná že by u mě byl déle kdyby jsem se nepolekala jeho špičáku. Byly stejné jako měl ten muž co mě napadl, možná byli tyhle i ostřejší.
Odešel ode mě!
Po celou dobu co jsem byla u toho zvláštního potrhlého muže, jsem na něj čekala. Měla jsem strach že nepříjde ale stále jsem čekala a čekala.
Až jednoho dne....konečně přišel.
Byl strachy bez sebe, protože mu ten zvláštní potrhlí muž zavolal, že prý mě unesli.
Přesvědčil se že jsem v pořádku, ale bál se že mě vyděsí. Hned zase chtěl odejít. TO NE!!!
Musela jsem ho zastavit, takhle mě přece nemohl znovu opustit. Zatahala jsem ho za kabát a vzpoměla jsem si na jeho překrásné jméno.
,,Kana...me ''
,,Kaname ''
,,Kaname! ''
,,KANAME!! ''

Od té doby, k nám chodil.
Byl to jeden výjmečný den kdy mi bylo dovoleno se smát. Ředitel ho zezačátku ještě volal na mé takzvané únosy. Všechno to byli lžy, aby jsme ho vylákaly k nám. Ale vždy přišel, plný strachy.
Nejmilovanější, nejkrásnější, nejlaskavější člověk na světě, který nebyl člověk ale upír!

Až do doby, kdy se vrátil ředitel a měl sebou malého chlapce, asi v mém věku.
Zero Kiriu'kun. Jeho rodina byla zabita zlým upírem a on k nim teď cítil nenávist. Ke všem! I ke Kanamemu!
I tak jsem měla Zera moc ráda, a vždy jsem stála při něm.
Ale jak čas plynul...

Já a Kaname jsme si už nebyli tak blázcí. Možná proto že jsem si myslela že já a Kaname nikdy nebudeme spolu. Že on mou lásku neopětuje. Já a Zero jsme byly velmi dobří přátelé.
Všichni jsme se změnily. Já už nebyla takové malé děvčátko které se neustále tulí ke Kanamemu a neustále chodí za Zerem jako pejsek.
Zero je o rok straší než já. Svou nenávist k úpírům začal ovládat a začal chápat mou lásku ke Kanamemu.
Kaname už dávno nebyl chlapec, ale muž. Už se ke mě nechoval jako k malému děcku, ale nějaké zvyky přeci jenom zůstaly, a nejenom u něj ale i u mě a Zera.
To bylo dříve když jsme ještě chodily na univerzitu a já se Zerem jsme byli prefekti. Seznámily jsme se s různými upíry.
Třeba, překrásná upírka Ruka Shouen. Náladová Hanabusa Aido. Klidný Akatkusi Kai. Zvláštní upírka Rima Toya a zvláštní upír Senri Shiki.
Pochopila jsem postavenímezi upírmi.
Nejvyší jsou čistokrevní, potom urození upíři, potom normální upíři, pak ex-lidé upíři, a nakonec úroveň E.
Dozvěděla jsem se že Kaname Kuran je čistokrevný navíc z rodiny Kuranů, nejsylnějšího královského rodu mezi upírmi.
Dozvěděla jsem se že upírem se člověk může stát když je kousnutý čistokrevným upírem a Zero byl kousnutý čistokrevným.
Bojovali jsme se vším co se dalo, až do chvilky....
...Kdy mě Kaname změnil zpět na upírku.
ZPĚT!!!
Já jsem se narodila jako upíří princezna Kuranů. Moji rodiče se jmenovali Haruka a Yuuri Kuran. Moji rodiče jsou také rodiče Kanameho.
Já a Kaname jsme sourozenci.
Už jsem si na všechno vzpoměla. Já jsem se narodila jako Yuuki Kuran, Miluji Kanameho Kurana kterého si vezmu za manžela. Jen co dospěji. Nemiluji ho jako bratra ale jako muže, tak jako ostatní sourozenci Kuranů.

Strýček Rido nám před deseti lety zabil rodiče. A chtěl jen krev princezny. Mí rodiče a Kaname se mě snažily ochránit, ale strýček se teď vrátil. Pro mě.
Kaname dal trochu své síly Zerovy. A Zero zabil strýčka!
Ale já mám pořád dojem že tu někde je. Kaname zničil celou radu starších upírů, a já si musela vybrat mezi Zerem a Kanamem!

Prosím odpusť mi Zero, já k tobě nepatřím. Patřím ke Kanamemu. Ale stále tě mám moc ráda. Ani nevíš jak moc mě bolí že ti musím ublížit.

,,Běž Yuuki, ale jakmile se znovu setkáme, budu tě muset zabít ''
,,Budu před tebou muset utíkat napořád, Zero ''

Odešla jsem s Kanamem, do našeho starého rodného domu. Budu tam v bespečí.

Už se ho nebojím, cítím jen velkou lásku!!

zrádné srdce, přetékající laskavostí.

Toužím po jeho krvi...

On také touží po mé krvi...

Konečně můžeme být spolu...

Jenom já a Kaname

Vampire knight love 1

21. března 2013 v 19:14
Byla jsem vždy trochu jiná. A moje první vzpomínka byla až do nedávna nevysvětlitelná. Začalo to před deseti lety. Kdy jsem byla jako čtyřletá holčička v zasněžené krajině. Obdivovala jsem sníh. Ačkoliv jsem ho viděla prvně v životě, perfektně jsem věděla co sníh je.
,,Je taková zima ''
,,Čistě bílý sní ''
,, Čistě bílý? co je to sníh? ''
,, To je něco co není červené ''
,,A odkus se všechna ta červená bere? ''
Najednou jsem uslyšela kroky, a předemnou byl nějaký vysoký muž.
,,Stratila ses holčičko? '' zeptal se , '' mohu vysát tvou krev? ''
Zatřásla jsem se strachy, ustoupila jsem o krok dozadu ale zakopla jsem. Muž toho hned využil.
,, To je ten co pije lidskou krev, bestie v lidské podobě ''
Muž mě popadnul za hlavu a já zavřela oči.
,,NNNNÉÉÉÉ!!! '' vykřikla jsem
Právě ve chvíly kdy se měly jeho špičáky dotknout mého hrdla jsem otevřela oči a spatřila překrásného chlapce. V tu chvíly byl útočník na zemi mrtví.Vystříkla krev a chlapec vytáhl svou zakrvácenou ruku z místa kde měl muž srdce.
,,To jsou...
,,Jsi ostudou všech upírů! '' řekl chlapec naštvaně.
,,UPÍŘI''
Chlapec si olízl ruku od krve a podíval se na mě, a já si ho prohlídla.
Byl o hodně starší než já a byl vysoký. Byl opravdu překrásný. Jeho černé vlasy mu jemě padaly do očí. Jeho rudě zářící oči přestaly zářit a změnily se do kaštanové barvy ve kterých jsem poznala starost. Bála jsem se ho víc než tam toho muže. Větší strach jsem v životě neměla.
,,Lidé se k nim nesmí přiblížit ''
Chlapec ke mě nátáhl ruku :Jsi v pořádku ? ''
,,Jestli se k nim přiblížíš, tak tě chytnou těma očima ''
Ale já jsem se mu upřeně zadívala do očí a přijala jeho ruku. Pomohl mi vstát a objal mě. Sníh pořád padal a já se hrozně bála.
Toto byla až do nedávna má první vzpomínka. Na to jak mě teple objal ten nejkrásnější tvor jakého jsem kdy viděla. Na to jak jsem se hrozně bála, ale nejen z vlastní smrti ale z toho, že mi můj zachránce zmizí. Radši bych tehdy zemřela než aby mě opustil.


Ale on mě později opustil. Ale ne proto že by chtěl, ale proto že si myslel že se ho bojím a že s ním nechci být.

Kam dál